Co obnáší soukromé podnikání

Zatímco zaměstnanec pracuje pro svého zaměstnavatele a dostává za to mzdu, podnikatel svou práci nepředává žádnému zaměstnavateli, ale sám ji nabízí na trhu a peníze dostává za její prodej. Pojem trh je zde ovšem nutné chápat v širším slova smyslu, než jen jako nějaké tržiště nebo obchod. Trhem tu chápeme každé prostředí, kde dochází k jakýmkoliv obchodům, prostředí, kde se setkávají kupující a prodávají, přičemž předmětem obchodu mohou být jakékoliv výrobky nebo služby. Kupujícím, tedy zákazníkem, nemusí být vždy jen jednotlivec, může to být také organizace a dokonce i stát. Na tomto obecně chápaném trhu podnikatel uplatňuje své produkty. Samozřejmě to nemusí být výsledky pouze jeho práce, ale i jeho zaměstnanců, případně společníků - spolupodnikatelů.

Zatímco zaměstnanec má méně svobody a více jistot, podnikatel má více svobody a méně jistot. Podnikatel získává prostor pro své představy, plány i pro vydělávání peněz, sám rozhoduje o své práci. Na druhé straně ale ztrácí jistotu pravidelného platu a co víc, často je nucen dávat nemálo peněz do něčeho, o čem nikdy nemůže s jistotou vědět, jak to dopadne.

Před zahájením podnikání je totiž většinou třeba investovat určité finanční prostředky, aby bylo možné vůbec začít. Z hlediska potřeby těchto počátečních finančních nákladů pro "rozjezd" podnikání, lze směry podnikatelské činnosti rozdělit do několika skupin:

činnosti pro které není třeba prakticky nic, než chytrá hlava, potřebné znalosti, případně výmluvná ústa - např. zprostředkovatelská činnost, některé poradenské činnosti, na které není třeba mít hned zpočátku speciální kancelář apod.,
činnosti pro které se stačí vybavit potřebným nářadím, základním množstvím materiálu a ne příliš drahými zařízeními, příp. menší dílnou (většina práce se ale provádí u zákazníků) - např. instalatér, klempíř, zedník, pokrývač, malíř, krejčí apod., lze sem zařadit i zpracovatele dat, účetní a další drobné soukromníky potřebující v zásadě jen počítač.
činnosti pro které je třeba si zřídit nebo pronajmout určitou provozovnu, obchod, salon či kancelář a její odpovídající vybavení - např. pekař, cukrář, řezník, automechanik, truhlář, kadeřník, kosmetička, obuvník pro opravy, advokát apod.,
činnosti pro které je třeba mít k dispozici nákladný provoz - ucelená výroba hotových výrobků, autoservis, obchodní dům, hotel apod.,
činnosti pro které je třeba mít počáteční kapitál na nákup zboží, které je zase potom prodáváno - obchodování všeho druhu.

Je na každém jednotlivci, aby zvážil, zda je ochoten pustit se do soukromého podnikání, zda je ochoten pustit se po tomto tenkém ledě, na jehož konci může být úspěch i pád. Kdo pracuje "sám pro sebe", neodpovídá za svou práci žádnému vedoucímu, ale jen sám sobě. Její kvalitu pak zase nehodnotí žádný vedoucí, ale zákazník, pro kterého ji dělá. Jen bude-li tato práce kvalitní, bude-li o ní mít zájem dostatek zákazníků a bude-li podnikatel schopen efektivně ji zorganizovat a výhodně prodat, má naději, že bude úspěšný. Nesmí si přitom ale nikdy myslet, že už má vyhráno a že už se nemusí snažit. Úspěch dosažený včera nezaručuje úspěch pro dnešek, konkurence také neodpočívá a brzy by mu jak se říká "ujel vlak".