| To je pravda. Mnozí nezaměstnaní, zejména když ztratí práci poprvé, se cítí extrémně rozzlobení kvůli tomu, co se jim stalo, někdy pociťují vinu, protože to považují za svojí chybu, a nemohou se z toho dostat. To jim také brání v tom, aby něco podnikali pro získání nového místa a je pravděpodobné, že zůstanou nezaměstnaní po delší dobu. Problém se pak zhoršuje - lidé dlouhodobě nezaměstnaní se často cítí bezcenní zbyteční a obávají se, že už nikdy nebudou pracovat. Jedním ze způsobů, jak se s tím vypořádat, je mluvit o tom s člověkem, který má pro vás pochopení. Ne pro každého je snadné mluvit se členy vlastní rodiny - součástí problému bývá pocit viny, že jste je "nechal na holičkách", nebo že jste selhal při uspokojování jejich potřeb. I oni sami se na vás mohou zlobit. Pokuste se najít někoho, kdo vás vyslechne bez odsuzování, a nechá vás prostě mluvit, abyste se té tíhy zbavil. Může to být vyškolení poradce, který nezaměstnaným za tuto službu nic neúčtuje, nebo to může být farář či duchovní v kostele, dobrovolný pracovník, nebo dobrý přítel či příbuzný. Když o tom budete mluvit, může se vám ulevit a může vám to pomoci lépe sám sobě rozumět a může vás to také přimět, abyste začal dělat něco pozitivního a praktického. Ti kdo to v sobě nosí, bývají často paralyzováni. Někteří nezaměstnaní nacházejí pomoc tím, že se scházejí jako skupina a poslouchají jeden druhého. Pokud taková sebepomocná skupina ve vašem okolí není, proč ji nezkusit vytvořit? Musíte být opatrní, aby se všichni necítili ještě hůře, ale může to být velká posila uvědomit si, že nejste sám. Zajistěte, aby každý měl vymezený prostor, v němž by mohl mluvit, a pak zorganizujte diskusi o tom, jak si navzájem pomoci při nějaké aktivní a pozitivní činnosti, která vám pomůže problém nezaměstnanosti společně překonávat. |